Nedávno jsem hledala recept na koktejl, který jsem ochutnala v Řecku. Při jeho hledání jsem náhodou narazila na jeden, oblíbený u známého spisovatele. Tak jsem se od míchání drinků přesunula k jinému tématu: co asi tak měl rád Franz Kafka? Nebo Jane Austenová? Co pro lidi, jejichž rozsáhlé světy prostřednictvím knih čteme, bylo příjemnou kratochvílí? Čím si zpestřovali dny, potažmo dlouhé noci, za kterých svá díla psali? Dámy a pánové, usaďte se, začínáme!
Ernest Hemingway
Kdo by neznal známá díla jako Stařec a moře nebo Komu zvoní hrana, za jehož honorář si v roce 1939 pořídil dům. A myslím, že díky koktejlům je spisovatel ještě známější. Hemingway je měl moc rád. Asi nejznámějším je koktejl Daiquiri, prý si dokonce poroučel dvojitou dávku rumu a méně cukru. Tuhle variantu koktejlu můžete najít pod názvem Hemingway Special či Hemingway Daiquiri, dříve též Papa Doble. Jestli jeho požadavek na menší množství cukru souvisel s informací, že trpěl cukrovkou... Možná ano. Kromě toho miloval i Mojito nebo Death in the Afternoon. Nicméně zastával názor, že alkohol člověku pomáhá lépe snášet realitu. Bohužel ale mohl být spoluviníkem jeho sebevraždy.
Honoré de Balzac
Pracovitý, nadaný, milovník žen a kofeinu. Takový byl autor známého díla Lidská komedie. Každý z nás si může v klidu a svým tempem přečíst jeho nejznámější počin, byť právě Balzac jej napsal raketovou rychlostí. A jak to zvládal? S kávou. Údajně vypil až 50 šálků denně, spal jen pár hodin a jinak pracoval nebo psal. A když už nestíhal kávu ani vařit? Tak prostě žvýkal kávová zrna. A ačkoliv se mu takhle podařilo napsat klenot, který dnes patří mezi povinnou četbu k maturitě u středoškoláků, doplatil na to velmi brzy, v 51 letech mu selhalo srdce. Četli jste něco od Balzaca? Předpokládám, že Otec Goriot bude častá odpověď.
Stephen King
Skočíme o kousek blíže, a k někomu, kdo je ještě naživu. Kdo by neznal autora, se kterým se bojíme, buší nám srdce a ačkoliv si zoufale přejeme dobrý konec, obvykle tomu tak není... Nebudu jeho závislost v 80. letech popisovat jako nějakou neřest hodnou rozebírání, skončil kvůli práškům a alkoholu v dost bídném stavu, až výhružky rodiny jej z něj dostaly. Pokud jste nikdy neslyšeli Stephena v rozhovorech, tak miluje cheesecaky. Řekla bych, že se pak příjemně píše těch 2 000 slov denně.
Jane Austenová
Podíváme se teď k nějaké dámě a necháme se pozvat na čaj, co říkáte? Jane Austenová, autorka románu Pýcha a předsudek, jehož filmovou adaptaci určitě taky znáte, milovala svou o dva roky starší sestru Cassandru. V dopisech, jichž se dobrá stovka dochovala, se svou sestrou řešila zásoby mandlového cukroví, koláčků a bílého čaje. Mísa sladkostí a dobrý čaj zřejmě Jane pomáhali při psaní jemných, ale ostrých románů z anglického venkova.
Agatha Christie
Požitkářka. Patrně nejen ve světě chladnokrevných vražd. Agatha ve své knize Vlastní životopis popisuje, že v domě, kde vyrůstala, měli tehdy obrovskou starou viktoriánskou vanu s širokým dřevěným okrajem. Zmiňuje se, že na ten široký okraj odkládala poznámkový blok a jedla u toho svá oblíbená jablka (prý to bylo nejlepší místo na vymýšlení zápletek detektivek). A nesmím zapomenout na její posedlost hustou, devonshirskou smetanou. A to tak velkou, že doktor i doporučil její konzumaci omezit, jelikož jí prý jedla obrovské množství.
Vicor Hugo
Francouzský Bídník? Ale kdeže. Autor románu Chrámu Matky Boží v Paříži prostě jen prokrastinoval. V roce 1831 tento pojem ještě nikdo neznal, ale Victor jej naplňoval dokonale. Ze vzpomínek jeho milenky víme, že když román Chrám Matky Boží v Paříži psal, tlačil ho šibeniční termín odevzdání. Aby dílo dopsal, udělal radikální krok: zamkl všechno své oblečení ve skříni a klíč schoval, aby se nemohl dostat ven mezi lidi. Zůstal doma úplně nahý a psal celých několik měsíců zabalený jen v dece, dokud knihu nedopsal. Není to neřest v pravém slova smyslu, ale jistá kratochvíle to je.
Roald Dahl
Samozřejmě nejen Roaldův Karlík a Willy Wonka milovali čokoládu. Autor bláznivých dětských knih míval svůj rituál před psaním. Do kůlničky na zahradě, ve které psal, se usadil do vyhřívaného křesla, na kolena si položil desky (nesnášel psaní u stolu), vedle sebe si položil obrovskou čokoládu, krabičku od pilulek, do které sbíral ořezané tužky, a začal psát. Jen pro zajímavost, psal "pouze" 4 hodiny denně, které měl rozdělené do dvou časových bloků, víc by prý mozek neutáhl. Pokud jsou mezi vámi čtenáři nějací pisatelé příběhů a knih, jak dlouho píšete vy?
Franz Kafka
Na závěr se podíváme přímo do Prahy, nemůžeme opomenout autora z našich krajin. Doposud nám autoři holdovali alkoholu nebo kávě, ale Kafkovou posedlostí byl až extrémně zdravý životní styl (na to, že jsme na začátku 20. století). Byl přísným vegetariánem, nepil kávu ani alkohol a každé ráno cvičil nahý u otevřeného okna – i v třeskutých mrazech. Věřil totiž, že se takto tělo otuží. Jeho největší kuriozitou u stolu ale bylo tzv. fletcherování. Věřil, že každé sousto se musí rozžvýkat minimálně třicetkrát až padesátkrát, než ho člověk spolkne. A pak v noci, když celá Praha spala a v domě bylo hrobové ticho, usedal ke stolu a psal.






