Polibek múzy

Mám před sebou prázdnou stránku,
na ni smutnou, malou, černou kaňku.
Na papíře jako slza,
skví se,
září,
má na kahánku.

Tak tedy znovu obracím list,
když tu zvenčí slyším svůdný hvizd,
v hlavě však mnou zmítá hrůza,
přichází,
vleče se,
v kápi, blíží se.
A pak polibek hořký mi ulpěl na rtech,
to byla ona.
Tají se mi dech, pak zvolna hruď mi klesá,
přišla,
splynula se mnou,
moje múza.







Zdroj obrázku: google.com